Seminář půstu, modlitby a ticha pro Čechy v Medžugorji 19.1.2012

Seminář půstu, modlitby a ticha pro Čechy v Medžugorji je na začátku „Roku víry“ od 14. do 21. října 2012. Ubytování je jako obvykle v exercičním domu farního úřadu u kostela. V domě je kaple pro celodenní a noční adorace. Jednoduché jídlo je v ceně zájezdu. Večer je účast na bohoslužbách v medžugorském kostele.

Též se koná výstup na oba posvátné kopce, Podbrdo a Križevac, a na závěr je návštěva hrobu dr. Slavka Barbariće a pobožnost u sochy Krista Vzkříšeného za kostelem.

Svědectví účastnice z minulého semináře:

■  Do Medžugorje jezdím od roku 1998 každý rok. Když jsem se dověděla o semináři půstu a modlitby, velmi jsem si přála dostat se tam. Věděla jsem, že i cestování bude obtížnější než v letní době, ale nenechala jsem se odradit ani rozmary letošní zimy a spolu s ostatními jsem se vydala na cestu. Nyní den ze dne pociťuji větší radost, že mi bylo dopřáno semináře se zúčastnit. Setkala jsem se tam s řadou vzácných lidí.
Mlčení ani půst o chlebě a čaji nebyly těžké, protože jsme je prožívali všichni společně. Svátečně prostřený stůl byl každý den spíše hostinou, při níž jsme si uvědomovali dar chleba a společenství v jednom duchu. Promluvy fra Ljuba Kurtoviće o modlitbě, půstu, mlčení, eucharistii, svátosti smíření a odpuštění nám denně odhalovaly duchovní dimenzi života. Velmi působivé bylo při ranní modlitbě čtení vybraných žalmů, kdy jsme mohli nahlas zopakovat verš nebo jeho část, která nás zaujala. Tak za spolupráce všech vznikala nová modlitba.
Jsme vděčni Monice, že pohotově překládala při promluvách a citlivě vedla modlitbu i zpěv také při výstupech na kopce zjevení.
Prostor pro modlitbu byl dán hlavně při adoraci, vážila jsem si klidu, soustředění a přítomnosti našeho Pána, který s námi zůstával i v noci. Zakoušela jsem vnitřní mír.
Při návštěvě u vizionářky Vicky jsme si znovu připomněli výzvy a přání Panny Marie.
Hlubokým zážitkem pro mne byl při závěrečné bohoslužbě slib čtyř mladých lidí žít v čistotě až do manželství. Oceňovala jsem u nich hlavně odvahu jít proti proudu v současném světě, kdy jsou hodnoty tak převrácené. Ano, opravdová láska čeká. To, co bylo v naší generaci samozřejmé a překračovalo se jen zřídka, to je třeba v dnešní době obhajovat.
Vryla se mi do duše atmosféra při čekání na zjevení pro Mirjanu. Byli jsme sjednoceni modlitbou růžence. Při zjevení jsme si uvědomovali přítomnost Panny Marie. Nelze ani domyslet, že jsme jí byli tak blízko.
Odjížděla jsem z Medžugroje stejně jako ostatní posilněna a povzbuzena, s vědomím, že opět mám z čeho žít a co rozdávat druhým.
Děkuji za nás všechny těm, kteří seminář připravili a kteří se nám obětavě věnovali při cestě autobusem i v průběhu semináře. Díky Pánu za všechno!     I. M.